středa 30. srpna 2017

Objevování..

... to je to, co mě na dovolené nejvíc baví. :)

Itálie, Lignano Sabbiadoro

Itálie, Mori




Chorvatsko, Istrie











Itálie, Limone, Lago di Garda

pondělí 14. srpna 2017

Letošní parapety

Protože jsme v létě často mimo domov, rozhodla jsem se, že si letos za okna letničky nezasadím. Každý rok s nimi jsou jen starosti, jestli jsem je zalila moc, nebo málo, případně kolik dní vydrží na přímém slunci bez vody (nebo spíš nevydrží).

Vytvořila jsem tak několik malých alpínských zahrádek s kameny a netřesky, kterým rozhodně nevadí, když budou několik dní bez vody. Překvapením pro mě ale bylo, když po několika týdnech skoro ve všech květináčích vyrostl šťavel. Použila jsem totiž hlínu z loňských květináčů. 

A protože šťavel miluje přímé slunce a málo vody, mezi netřesky se mu daří. Zajímavá kombinace. :)
 




neděle 13. srpna 2017

Co nám chybí

Už dva roky společně sdílíme jeden dům - 3 rodiny, 7 dětí, 3 ženy, 3 muži, 2 psi, kočka a morče. Člověk by řekl, že nám vůbec nic nechybí až na jednu věc a to je zahrada. Alespoň malý prostor, kde bychom si mohli za teplých letních dní posedět. Ale my si s tím poradíme. :)


Tma, fouká vítr a ženou se mraky, děti usínají pod dekou na betonu před domem, občas cinkne tramvaj a na kytaru do toho tiše zní Wish you were here. Městská romantika! 









pátek 11. srpna 2017

Indiánsky

V lese jsem v posledních dnech našla spoustu různých peříček. Přidala jsem k nim ještě nějaké, co jsem měla doma a vytvořila čelenku, po které jsem toužila. A večer jsme se zabalily s holkama do postele a dívaly jsme se na Poklad na Stříbrném jezeře. ♥


Návod:

Ze tří dlouhých kůží jsem upletla copánek, svázala podle obvodu hlavy a upevnila dřevěným korálkem. Na dlouhé konce copánků jsem navlékala korálky v různých vzdálenostech a tavnou pistolí do nich připevnila peříčka.

sobota 5. srpna 2017

Na otočku

Na dva dny jsme vyjeli za našimi milými kamarády na Šumavu. Je to jako vracet se domů. Díky!
















Další příspěvky z šumavských návštěv: tady, tady.

pátek 4. srpna 2017

Jaro-léto-podzim-zima (4)

- ZIMA-

Přišlo i překvapení v podobě sněhu. Na den na ledovcovém masivu Dachstein jsme se těšili. Představovali jsme si, že si vyzkoušíme i jednoduchou ferratu přímo na Hoher Dachstein (Petr si představoval). Naštěstí pro mě, napadl sníh. A ne málo - přes noc dokonce více než 50 cm čerstvého sněhu. S ferratou jsme se mohli rozloučit. Smiřovali jsme se tedy s nějakou kratší trasou po náhorní plošině s množstvím výhledů. Ale ani to se nakonec nekonalo. Ve všem oblečení, co jsme měli, jsme vyjeli lanovkou s dalšími lidmi - někteří v džínách či kraťasech a lehčí bundě, jiní s horolezeckým vybavením. Asi v půlce cesty vzhůru jsme vjeli do husté mlhy a to bylo tak poslední, co jsme viděli. Nahoře nás čekala obrovská vánice a vichr, nebylo vidět opravdu na krok. Většina lidí si obešla lávku kolem lanovky a raději hned jeli zpátky.

Petr byl smutnej, že nic nevidí. Řekli jsme si tedy, že zkusíme jít někudy, kde by mohla být teoreticky cesta na zmíněnou chatu. Šli jsme v naprostém tichu, jen z dálky byly slyšet padající laviny. Byl to strašidelný pocit. Tma byla oslňující, a tak jsem zabalená v bundě se slunečními brýlemi a sklopenou hlavou stoupala do kopce. 

Když jsme dolezli na chatu, chtěl se Petr ještě podívat kolem (za ní byl vrchol jedné z náročných ferrat E). Já jsem dostala chuť na kafe. Celá zmrzlá jsem vzala za kliku a otevřela dveře. Hned u dveří mě praštila do nosu příjemná vůně vonných tyčinek. Chata byla prázdná, jen u stolu sedělo několik větrem ošlehaných horolezců (rozuměj hezkých chlapů), kteří otočili hlavu směrem ke dveřím. „Hello.“ špitla jsem a sedla si do rohu. Z kuchyně vykoukly dvě usmívající se hlavy. Nepálská rodina z Lukly, která žije v téhé chatě už 7 let. 

Tak přesně tenhle moment - ta atmosféra, počasí, nalezení něčeho, co člověk nehledá, napětí a strach a zároveň blaženost. Tohle byl ten nejkrásnější moment z celého týdne. A to, že se cestou zpátky trochu vytáhly mraky, to už mi bylo jedno. :)