Sobotní výlet do neznáma. Na mapě jsme prstem ťukli na jakousi Jezevčí skálu. Mám najednou úplně jinou potřebu bytí v přírodě. Jdu si sama svým tempem, rozhlížím se, poslouchám, jak štěkají srnci a vytvářejí tím ozvěnu do ticha. Najednou nemusím zachraňovat žádné batole před nebezpečím, nemusím řešit žízeň ani bolavé nožičky. Výlet, který značně nabývá na hodnotě. Užívám si!
.JPG)
Žádné komentáře:
Okomentovat